Jak pracuji s dětmi
Při konzultacích s dětmi a dospívajícími rovněž vycházím z psychoterapeutického přístupu zaměřeného na řešení a víc než o podrobnou analýzu problému se tak zajímám o to, co pro dítě i jeho okolí je ona žádoucí změna, pro kterou si ke mně přichází.
Jedním ze způsobů práce je metoda Kids' Skills, kterou rozvinuli čelní představitelé na řešení orientovaného přístupu ve Finsku, Ben Furman a Tapani Ahola. Dítě se učí nějakou novou dovednost, kterou potřebuje k tomu, aby překonalo problém nebo trápení.
Na konzultacích s dětmi využívám častěji různé hravé formy práce - kreslení, hračky, obrázkové karty, hraní her...
Často využíváme malé pískoviště a figurky, ze kterých si dítě může v pískovišti postavit různé věci - např. nějakou náročnou situaci nebo naopak něco, co by si přálo zažít. Postavený obraz v pískovišti se nijak neanalyzuje, ale umožňuje klientovi podívat se na věc novým způsobem a hledat tak nové zdroje a cesty k řešení. Vše, co se na pískovišti děje, je zcela v rukou klienta. Já jako terapeut jen popisuji to, co vidím a doptávám se tak, abych podpořila terapeutický proces a nalézání řešení.
EMDR s dětmi
Z metody EMDR využívám s dětmi nejčastěji různé stabilizační a relaxační aktivity - např. uklidňující dýchání, imaginaci bezpečného místa nebo techniku trezoru, do kterého můžeme odložit to, od čeho si chceme odpočinout (např. strach z písemky).
Setkávám se ale i s dětmi, které zažili nějakou těžkost (např. náročný porod, šikanu ve škole, hádku s kamarádem, nějaký neúspěch, autonehodu...). Lidský mozek má přirozenou schopnost si náročné zážitky zpracovat, ale někdy se tato schopnost z různých důvodů "zasekne" a zážitek zůstane nezpracovaný a může tak člověka nadále trápit. I dětem tak nabízím možnost si tyto zážitky dodatečně zpracovat. Metodu EMDR, kterou k tomu využívám, na konzultaci rodičům i dítěti podrobně vysvětlím - více si o ní můžete přečíst např. zde.
Spolupráce s rodiči
a dalšími členy rodiny
Když má dítě nějaké trápení netýká se to jen jeho, ale většinou to prožívá celá rodina, byť každý třeba trochu jinak. Proto se snažím na konzultace zvát někdy nejenom rodiče dítěte, ale i další členy rodiny, aby se tak společně mohli podílet na řešení, aby i jejich pohled na věc byl slyšet a abychom mohli hledat způsoby, jak se mohou vzájemně podpořit.
V rodinách dětí, které chodí na terapii, se často děje i spousta krásných věcí, věcí, které dítěti s jeho trápením pomáhají nebo věcí, které napomáhají tomu, aby se problém ještě nezhoršoval. Někdy je ale těžké je přes problém vidět. Proto se na konzultacích občas věnujeme objevování a zvědomování toho, co už se daří, co funguje, pomáhá a čeho tedy můžeme dělat více.
Je pro mě důležité podpořit rodiče, aby se ve své rodičovské roli mohli cítit kompetentněji a spokojeněji a mohli tak být lépe oporou svému dítěti.